Zaznamenané dějiny každé války obvykle obsahují zprávu o prvních výstřelech a o tom, kdo byl jejich svědkem. Každý takový popis poskytuje pohled nejen na začátek války, ale i na povahu doby, ve které lidé žili.
Historici, kteří hovoří o prvních výstřelech v americké občanské válce v roce 1861, obvykle popisují pušky, děla a plachetnice u pevnosti poblíž Charlestonu v Jižní Karolíně.
Události se rozběhly směrem k vypuknutí první světové války v roce 1914, kdy teroristé na ulici v Sarajevu provedli s použitím granátů a pistole atentát na arcivévodu Rakouska-Uherska.
To, co se stalo u polských hranic o 25 let později, umožnil plně pochopit až norimberský válečný proces. V roce 1939 nacistické jednotky SS převlečené do polských uniforem zaútočily na německou rozhlasovou stanici. Adolf Hitler těmito útoky ospravedlnil bleskovou invazi, při které tanky, letadla a vojáci zaútočili na polská města a civilisty.
Každý z těchto incidentů poskytuje také popis tehdejší technologie – technologie, která sehrála roli v následné válce a v životech lidí, kteří ji prožili.
Válka na Ukrajině probíhá podle tohoto vzoru. 24. února 2022 překročila ruská armáda ukrajinskou hranici za použití vojáků, tanků, letadel a řízených střel. První „výstřely“ však ve skutečnosti padly o několik hodin dříve, kdy kalendář ještě ukazoval 23. únor. Jednalo se o kybernetickou zbraň nazvanou „Foxblade“, která byla spuštěna proti počítačům na Ukrajině. Díky dnešním technologiím byli ti, kdo útok zaznamenali jako jedni z prvních, na druhé straně světa, ve Spojených státech v Redmondu ve státě Washington.
I toto ilustruje skutečnost, že je důležité udělat krok zpátky a zhodnotit první měsíce války na Ukrajině, které byly pro zemi devastující, pokud jde o destrukci a ztráty na životech včetně nevinných civilistů. Ačkoli nikdo nedokáže předpovědět, jak dlouho bude tato válka trvat, už teď je zřejmé, že odráží trend, který jsme pozorovali v jiných velkých konfliktech v posledních dvou stoletích. Země vedou války s využitím nejnovějších technologií a samotné války urychlují technologické změny. Proto je důležité neustále vyhodnocovat dopad války na vývoj a využívání technologií.
Ruská invaze se částečně opírá o kybernetickou strategii, která zahrnuje nejméně tři různé a někdy koordinované snahy – destruktivní kybernetické útoky na Ukrajině, pronikání do sítí a špionáž mimo Ukrajinu a operace kybernetického ovlivňování, které cílí na lidi po celém světě. Tato studie přináší aktuální informace a analýzu každé z těchto oblastí a jejich vzájemnou koordinaci. Nabízí také nápady, jak lépe čelit těmto hrozbám v této válce i po ní, a nové příležitosti pro lepší spolupráci vlád a soukromého sektoru.
Kybernetické aspekty současné války dosahují daleko za hranice Ukrajiny a odrážejí jedinečnou povahu kyberprostoru. Když země vyšlou do boje kód, jejich zbraně se pohybují rychlostí světla. Globální cesty internetu znamenají, že kybernetické aktivity stírají velkou část dlouhodobé ochrany, kterou představují hranice, zdi a oceány. A samotný internet je na rozdíl od země, moře a vzduchu lidským výtvorem, který je závislý na kombinaci vlastnictví, provozu a ochrany veřejného a soukromého sektoru.
To pak zase vyžaduje novou formu kolektivní obrany. V této válce stojí Rusko, významná kybernetická velmoc, nejen proti alianci zemí. Kybernetická obrana Ukrajiny se v rozhodující míře opírá o koalici zemí, firem a nevládních organizací.
Svět může nyní začít posuzovat včasné a relativní silné a slabé stránky útočných a obranných kybernetických operací. Kde kolektivní obrana úspěšně maří útoky a kde naopak selhává? Jaké typy technologických inovací probíhají? A co je důležité, jaké kroky je třeba podniknout, abychom se dokázali účinně bránit kybernetickým útokům v budoucnu? Mimo jiné je důležité založit tato hodnocení na přesných datech a nenechat se zmást neoprávněným pocitem klidu z vnějšího vnímání, že kybernetická válka na Ukrajině nebyla tak ničivá, jak se někteří obávali.